SAMOTA
Když zapdane slunce, najednou je tma.
Bez tebe v mém srdci, světla uhasla.
Tak zapálím svíčku a smutně se dívám,
sama tu večeřím, sama tu snídám.
Usnu a doufám, že zlý to je sen.
Pak se však probudím, je ráno, je den.
A ty tu nejsi, jen ten svícen uhaslý.
A pocit, jemuž se láska říká už odchází...
Když zapdane slunce, najednou je tma.
Bez tebe v mém srdci, světla uhasla.
Tak zapálím svíčku a smutně se dívám,
sama tu večeřím, sama tu snídám.
Usnu a doufám, že zlý to je sen.
Pak se však probudím, je ráno, je den.
A ty tu nejsi, jen ten svícen uhaslý.
A pocit, jemuž se láska říká už odchází...