► 1. kapitola ►Nehoda
Červen 2007
Jak to začalo . . .
15. června 2007 v 22:16 | →↑Maybe lucky↓← | →↑Možná šťastná↑←Tak jsem se rozhodla, že napíšu knížku...
Ale celou..
Už jsem jich měla rozepsaných šest.
Jednu jsem si i vytiskla, ale byla hrozná.
Druhá vypadala nadějně, ale pak mě přestala bavit...
Na třetí jsem už neměla fantazii a ty zbývající...to byly jenom neplatný pokusy.....
(Moje ilustrace)

Ale celou..
Už jsem jich měla rozepsaných šest.
Jednu jsem si i vytiskla, ale byla hrozná.
Druhá vypadala nadějně, ale pak mě přestala bavit...
Na třetí jsem už neměla fantazii a ty zbývající...to byly jenom neplatný pokusy.....
(Moje ilustrace)

Nevím po jaké době sem bude knížka přibývat, protože nevím, kolik na ní budu mít času...
Jenom doufám že se bude líbit a že se bude dobře číst....
Tak zatím!
Páááá
Maybe lucky
►DOPIS◄
15. června 2007 v 22:11 | →↑Maybe lucky↓← | ►Moje básničky◄Dopis
Teď píšu ti píšu,
dopis jen krátký.
Prosím jen přečti si,
tyhlety řádky.
Když já jsem tě poznala,
byl jsi dost mladý.
Kolik večerů jsem pro tebe plakala,
a na tváři jen úsměv malý.
Když pak jsi mě políbil,
já jsem se vznášela.
Hned jak ses mi zalíbil,
jsem na tohle čekala.
Chvíle to byly krásné,
a ty to víš,
když večer pod hvězdami,
jsme hledali svou skrýš.
A mluvili o tom,
jak budeme dál žít.
Navždycky se milovat
a děti spolu mít.
Ty jsi vždycky míval,
důvod proč žít.
A pak jsi ze zoufalství,
začal dost pít.
Zemřel ti otec,
vím, je to smutné dost.
Ty se svým alkoholem,
jsi ztratil smysl pro radost.
Ztratil jsi odvahu,
lásku a cit,
ztratil jsi mě
a vše cos mohl mít.
Tak dávám ti sbohem,
už nechtěj se ohlédnout.
Teď už však musím,
svatební šaty si obléknout...
Teď píšu ti píšu,
dopis jen krátký.
Prosím jen přečti si,
tyhlety řádky.
Když já jsem tě poznala,
byl jsi dost mladý.
Kolik večerů jsem pro tebe plakala,
a na tváři jen úsměv malý.
Když pak jsi mě políbil,
já jsem se vznášela.
Hned jak ses mi zalíbil,
jsem na tohle čekala.
Chvíle to byly krásné,
a ty to víš,
když večer pod hvězdami,
jsme hledali svou skrýš.
A mluvili o tom,
jak budeme dál žít.
Navždycky se milovat
a děti spolu mít.
Ty jsi vždycky míval,
důvod proč žít.
A pak jsi ze zoufalství,
začal dost pít.
Zemřel ti otec,
vím, je to smutné dost.
Ty se svým alkoholem,
jsi ztratil smysl pro radost.
Ztratil jsi odvahu,
lásku a cit,
ztratil jsi mě
a vše cos mohl mít.
Tak dávám ti sbohem,
už nechtěj se ohlédnout.
Teď už však musím,
svatební šaty si obléknout...
►SMUTEK◄
15. června 2007 v 22:10 | →↑Maybe lucky↓← | ►Moje básničky◄SMUTEK
Proč jsi to uděl?
Proč jsi mě opustil?
Moc jsem tě prosila,
abys mi odpustil.
Co stalo se stalo
a život jde dál.
Tys však už mi nevěřil,
a tak jsi to vzdal.
Teď pláču tu pláčů,
smutná a zraněná,
že tvá ústa moji vinou,
jsou navždycky zavřená.
Proč jsi to uděl?
Proč jsi mě opustil?
Moc jsem tě prosila,
abys mi odpustil.
Co stalo se stalo
a život jde dál.
Tys však už mi nevěřil,
a tak jsi to vzdal.
Teď pláču tu pláčů,
smutná a zraněná,
že tvá ústa moji vinou,
jsou navždycky zavřená.
►NEVĚRA◄
15. června 2007 v 22:10 | →↑Maybe lucky↓← | ►Moje básničky◄NEVĚRA
Nad čím tu pláču, vzlykám a přemýšlím?
Když všechno co mi říkáš, už raději neslyším.
Co bude zítra? A co potom po roce?
Když dnes vás vidím, vést se za ruce.
Nechtěl jsi čekat, až nás smrt rozdělí.
Kdybchom to tenkrát, tak oba věděli...
Všechno by jinak bylo,
a snad ani tolik lidí by se netrápilo.
Teď stojíš tu přede mnou, já vidím jak lžeš,
Mám chuď hned zakřičet! Říct ti ať jdeš.
Už stačilo málo... Jen trochu odvahy.
Nikdy bych ti neodpustila, bez žádné námahy.
Tak hloupá a šťastná, že mám tě tu zpět,
jsem naivně věřila, že já jsem tvůj svět.
Ta kterou miluješ a chceš s ní žít.
Ta kterou nemáš tu jenom na úklid.
Která chce taky, někdy pohladit.
O radost a smích se s tebou podělit.
Žít krásný život, šťastně až do smrti,
to se už říká jen v pohádkách pro děti.
Nad tím tu pláču, vzlykám a přemýšlím.
Když všechny ty lži, tu pořád slyším.
Už je to rok, stejně jako včera.
NEjhorší je, jen a jen nevěra . . .
Nad čím tu pláču, vzlykám a přemýšlím?
Když všechno co mi říkáš, už raději neslyším.
Co bude zítra? A co potom po roce?
Když dnes vás vidím, vést se za ruce.
Nechtěl jsi čekat, až nás smrt rozdělí.
Kdybchom to tenkrát, tak oba věděli...
Všechno by jinak bylo,
a snad ani tolik lidí by se netrápilo.
Teď stojíš tu přede mnou, já vidím jak lžeš,
Mám chuď hned zakřičet! Říct ti ať jdeš.
Už stačilo málo... Jen trochu odvahy.
Nikdy bych ti neodpustila, bez žádné námahy.
Tak hloupá a šťastná, že mám tě tu zpět,
jsem naivně věřila, že já jsem tvůj svět.
Ta kterou miluješ a chceš s ní žít.
Ta kterou nemáš tu jenom na úklid.
Která chce taky, někdy pohladit.
O radost a smích se s tebou podělit.
Žít krásný život, šťastně až do smrti,
to se už říká jen v pohádkách pro děti.
Nad tím tu pláču, vzlykám a přemýšlím.
Když všechny ty lži, tu pořád slyším.
Už je to rok, stejně jako včera.
NEjhorší je, jen a jen nevěra . . .
►OTÁZKY◄
15. června 2007 v 22:09 | →↑Maybe lucky↓← | ►Moje básničky◄OTÁZKY . . .
Co přináší radost a co trápí lidi?
Kdo nás má rád, a kdo nás nenávidí?
Kdo vzpomene na tebe každičké ráno,
pro koho jsme moc, a pro koho málo?
Kdo hřeje nás v zimě, a v horku chladí?
Pro koho je hlavní, že máme se rádi?
Kdo společně s námi, pořád se směje?
Kdo ví co děláme a co kde se děje?
Kdo je nám blízko? A co ještě blíž?
Na to mi asi, sotva odpovíš.
Každá ta věta, je na konci bez jména.
I tak každý ví, co pro něj kdo znamená...
Co přináší radost a co trápí lidi?
Kdo nás má rád, a kdo nás nenávidí?
Kdo vzpomene na tebe každičké ráno,
pro koho jsme moc, a pro koho málo?
Kdo hřeje nás v zimě, a v horku chladí?
Pro koho je hlavní, že máme se rádi?
Kdo společně s námi, pořád se směje?
Kdo ví co děláme a co kde se děje?
Kdo je nám blízko? A co ještě blíž?
Na to mi asi, sotva odpovíš.
Každá ta věta, je na konci bez jména.
I tak každý ví, co pro něj kdo znamená...
►VZPOMÍNKA◄
15. června 2007 v 22:09 | →↑Maybe lucky↓← | ►Moje básničky◄VZPOMÍNKA
Je černá noc. Já měla bych spát.
Ve svém snu na tebe, tiše vzpomínat.
Plakat a smát se, tak jako dřív.
Vždyť to k tomu patří; slzy a smích
To co nás trápilo, hned jsme si řekli.
A slzy z tváře, v mžiku hned stekly.
Jako to slunce po dešti, byla jsem pak,
než přišel další mrak.
Mrak který ne a ne zmizet mi z očí.
Vůbec tě nevidím, hlava se točí.
Když vítr zafouká, vidím už krásně.
A tebe s jinou, docela jasně........
Je černá noc. Já měla bych spát.
Ve svém snu na tebe, tiše vzpomínat.
Plakat a smát se, tak jako dřív.
Vždyť to k tomu patří; slzy a smích
To co nás trápilo, hned jsme si řekli.
A slzy z tváře, v mžiku hned stekly.
Jako to slunce po dešti, byla jsem pak,
než přišel další mrak.
Mrak který ne a ne zmizet mi z očí.
Vůbec tě nevidím, hlava se točí.
Když vítr zafouká, vidím už krásně.
A tebe s jinou, docela jasně........
►LÁSKA◄
15. června 2007 v 22:08 | →↑Maybe lucky↓← | ►Moje básničky◄LÁSKA
Láska. Pojem zvláštní, velký či malý, krásný.
Nezní však chladně? Co to má znamenat?
Tvar to nemá, avšak význam slova je až příliš jasný.
Když je to kolem, vedle či v nás. Jak se to pozná?
Láska často bolí. Ale přitom netluče nás pěstí, ani holí.
Láska je hazard, a to i pro toho, kdo se v tom vyzná...
Láska. Pojem zvláštní, velký či malý, krásný.
Nezní však chladně? Co to má znamenat?
Tvar to nemá, avšak význam slova je až příliš jasný.
Když je to kolem, vedle či v nás. Jak se to pozná?
Láska často bolí. Ale přitom netluče nás pěstí, ani holí.
Láska je hazard, a to i pro toho, kdo se v tom vyzná...
►TRÁPENÍ◄
15. června 2007 v 22:07 | →↑Maybe lucky↓← | ►Moje básničky◄TRÁPENÍ
Kdo za to může? Kdopak to zavinil?
Že z lásky těch dvou, zbyl za jenom stín.
Hořký čaj už neosladí, vzteklého psa si nepohladí.
Nač takhle žít jen v přesvědčení, že všechno špatné,
hezkým není.
Život jde dál a my jdeme s ním.
Střídáme kroky, jako náš stín.
Ten který nestřídá názor a zbarvení,
kdo teda může, za naše trápení???
Já.., ty.., snad i láska sama. Mocná a kouzelná.
Dává nám hodně, nechce však nic. Copak to znamená?
Všechno co dala, si zas vezme zpět.
Teď, nebo až za pár let........
Kdo za to může? Kdopak to zavinil?
Že z lásky těch dvou, zbyl za jenom stín.
Hořký čaj už neosladí, vzteklého psa si nepohladí.
Nač takhle žít jen v přesvědčení, že všechno špatné,
hezkým není.
Život jde dál a my jdeme s ním.
Střídáme kroky, jako náš stín.
Ten který nestřídá názor a zbarvení,
kdo teda může, za naše trápení???
Já.., ty.., snad i láska sama. Mocná a kouzelná.
Dává nám hodně, nechce však nic. Copak to znamená?
Všechno co dala, si zas vezme zpět.
Teď, nebo až za pár let........
►SAMOTA◄
15. června 2007 v 22:04 | →↑Maybe lucky↓← | ►Moje básničky◄SAMOTA
Když zapdane slunce, najednou je tma.
Bez tebe v mém srdci, světla uhasla.
Tak zapálím svíčku a smutně se dívám,
sama tu večeřím, sama tu snídám.
Usnu a doufám, že zlý to je sen.
Pak se však probudím, je ráno, je den.
A ty tu nejsi, jen ten svícen uhaslý.
A pocit, jemuž se láska říká už odchází...
Když zapdane slunce, najednou je tma.
Bez tebe v mém srdci, světla uhasla.
Tak zapálím svíčku a smutně se dívám,
sama tu večeřím, sama tu snídám.
Usnu a doufám, že zlý to je sen.
Pak se však probudím, je ráno, je den.
A ty tu nejsi, jen ten svícen uhaslý.
A pocit, jemuž se láska říká už odchází...